Bestseller.🌟 Domečková postel Tery SKLADEM v nejoblíbenějších rozměrech.

Mamablog Lucky Ferikové: Jak jsem syna učila lyžovat

✎ 8 min čtení

blog mamablog

Zimní sporty jsou v plném proudu a jelikož jsou to jediné sporty, které jsem ochotna dělat, od začátku bylo jasné, že se je Dori bude muset naučit. Už jen třeba proto, že jsou to zároveň jediné sporty, které nehodlá dělat můj manžel. No, a tak je to se vším, že jo…

Media 1-9FEBD3F4-EE7C-41C2-BFD0-03A449936982 

Protože jsem naposledy lyžovala před dvaceti lety a od té doby jezdím skoro jen na snowboardu, úplně prapůvodní nápad byl takový, že Doriho ve 4 letech postavím tedy rovnou na prkno. Ostatně, na instagramu je roztomilých batolátek na miniaturním prkýnku všude plno, takže to nebude problém.

Když jsem pak ale provedla krátkou rešerši na internetu i mezi lidmi, kteří se zimním sportům věnují profesionálně, zjistila jsem, že mnohem vhodnější bude začít na lyžích. Mimo jiné je prý pro člověka, který se prvně naučil na snowboardu, mnohem těžší se později naučit třeba i na lyžích. Zajímavé, co? Když jsem pak jen tak z legrace koukala, jestli je u nás v půjčovně třeba i takový toddler snowboard set, nenašla jsem. Je to u nás pořád spíš speciálka, takovej 80cm snowboardíček s minibotičkama. A tak i kdybych se na krásně rozhodla, že do toho rovnou půjdem, dost by se mi to prodražilo, protože bych musela všechno objednat nové.

My jsme si tedy lyže půjčili v místní půjčovně. Možná máte zafixováno, že pravidelné půjčování se nevyplatí, ale opak je dneska pravdou. Za celý dětský set lyží, lyžáků a helmy (zatím nebereme hůlky) jsem od podzimu do jara zaplatila okolo 1400,-. Odpadne také potřeba servisovat vybavení před sezónou i po ní, to vše je obvykle v ceně. A samozřejmě u dětí to nejdůležitější – nemáte každý rok práci navíc s posíláním malého vybavení dál. Kdo v poslední době něco prodával na bazoši, umí tuhle výhodu jistě náležitě ocenit.

Ale pojďme tedy k samotné výuce. S Doriánkem jsme začali ve 4 letech a myslím, že to na něj bylo tak akorát. Vyvezli jsme ho jednoho zimního dne do Jeseníků a pustili se s dědou do toho. Mít na to parťáka se vyplatí. Je to ze začátku docela fyzicky náročné. Začali jsme jednoduše tím, že jsme mu na zasněženém plácku lyže obuli a učili se v nich chodit. Otáčet se ze strany na stranu a zkrátka si na ně jen tak zvyknout. Když jsme měli tenhle základ za sebou, přistoupili jsme ke kroku číslo dvě.

Media 1-245D1EDA-5952-433F-8E99-45C6CC07FF9E

Nyní pozor – tento postup se instruktory prý nedoporučuje. To jsem následně zjistila, když jsem videa z našeho prvního lyžovacího dne nahrála na Instagram. Nicméně – takhle naši lyžovat kdysi naučili nás, a tak jsme k tomu také přistoupili. Dori se jednoduše rukama chytil lana a my jsme ho tahali na rovince tam a zpět, sem a tam. Údajně je ale lepší dítě rovnou vzít na mírný malý kopeček a rovnou s ním začít plužit. Všichni mi říkali, ať mu řeknu, aby na lyžích udělal pizzu, že děti hned pochopí. Dori však pizzu nejí, a tak mu to mnoho neřeklo. :D

Pokud jste na tom podobně, pizza na lyžích znamená dát lyže jednoduše do špičky – plužit. Přesto si myslím, že i naše autorská metoda s lanem měla něco málo do sebe – Dori totiž na lanovce hned věděl, jak zpevnit tělo a nechat se táhnout – ať už pomou nebo kotvou. Nespadl ani poprvé, za což je podle mého skromného názoru odpovědný právě trénink s lanem.

PRO tip. Vím, že víte, ale musím to zdůraznit. Pokud je vaše dítě alespoň trochu ochotné komunikovat s cizím člověkem, byť s vámi za zády, zaplaťte mu instruktora. Podle mě by to mohly zvládnout fakt všechny děti, co zvládají školku. Já vím, je to drahý a taky jsme si mysleli, že to nějak zvládneme sami, ALE! Fakt mi přišlo, že to, co se Dori naučil s instruktorem za dvě pouhé hodiny, bychom s ním my zvládli zhruba za tu jednu sezónu. Pokud si prostě tu jednu zimu vyhradíte na tohle, odhodláte se, že zainvestujete čas a peníze do několika dní na horách s instruktorem, ušetříte sobě i dítěti spoustu chyb a trápení a hlavně - můžete už hned tu další sezónu brázdit s prckem alpská střediska. Jasně, ne úplně obří slalom někde na červené, ale zajezdíte si trošku a už to bude parádní společná zábava.

.
.
.
.

Návrh bez názvu (2)

Ještě jedno doporučení k dětským kopečkům. Ty nejmenší bývají se dvěma různými druhy lanovek – buďto s jezdícím koberečkem nebo tažným lanem. Jestli jste už sami na laně jeli, víte možná, že je to fyzicky úplně nejnáročnější lanovka vůbec. Dori měl v takovém středisku po 10 jízdách ruce úplně v háji a plakal, že by chtěl ještě lyžovat, ale už nemá sílu vyjet nahoru. Koberečky už ani u nás nejsou žádná rarita, a tak až budete středisko na první jízdy hledat, zkuste si zjistit, jestli tam jsou.

My jsme zrovna teď v naší druhé sezóně a Alpy jsme hned zkraje zimy hecli. U nás ještě nebyl sníh, a tak jsme neměli kde oprášit loni nacvičené dovednosti. No a stalo se to, čeho jsem se obávala. Dori se na to postavil, spadnul a brečel, že to už neumí. Stačilo ale dvacet minut na dětském kopečku a všechno bylo zpátky a celkem pohodově jsme si pak zajezdili. Sluší se teda říct, že spoustu práce s ním udělal právě děda, který ho nejčastěji po karambolech zvedá, pomáhá mu ze sedačky a čeká na něj – tohle všechno totiž není nejjednodušší, když nemáte lyže, ale právě snowboard jako já.

Po alpském dobrodružství nás minulý týden čekala ještě Kyčerka v Beskydech, kde jsme na to poprvé byli úplně sami – jen já a Dori. Zvládnout se to dalo. Dokonce jsme se nově takhle sami ve dvou naučili právě i tu kotvu a pomu, protože sedačkovka tady k Doriho nelibosti nebyla jaksi k dispozici. Největší challenge pro mě bylo rozhodně zvedání po pádech, které Dori ještě sám nezvládá.

Nakonec jsem na to ale vymyslela celkem dobrou vychytávku. Podjedu Doriho a sednu si vedle něj tak, aby byl snowboard pod ním. Prkno je takhle opřené o hranu a tvoří takovou provizorní zábranu. V sedě Dorimu trochu pomůžu vstát, nikam mu to neujíždí, jako když se snaží vstát sám, protože je pořád za ohrádkou snowboardu. Jakmile je připravený, odsunu prkno do strany a on může jet dál.

Media 2-37F44D36-E8DB-4C2F-A557-B70DFC4F7928

Popravdě pro mě bylo na téhle české expedici nejnáročnější ještě něco úplně jiného a to smířit se s faktem, že jsme za jednu kilometrovou sjezdovku s docela nepohodlnou kotvou a nic moc zázemím okolo, nakonec zaplatili víc, než za společné jednodenní lyžování v Alpách, kde v malém a milém (i když na naše poměry spíš rozlehlém) a perfektně upraveném středisku se spoustou sedačkových lanovek jezdí děti úplně zdarma. Doporučuju koukat i na to. Sama jsem do letoška netušila, že v cenících v českých střediscích jsou tak propastné rozdíly – hlavně právě vzhledem k tomu, že někde se za děti do 6 let neplatí vůbec a jinde naopak už skoro stejně, jako dospěláci a mnohdy tak lyžování skutečně vyjde líp někde v Alpách.

Kamilův argument k tomu, že se zase prodraží se tam dostat, bydlet a jíst tam, je sice pravdivý, ale já myslím, že to za to pohodlí a celkovou pohodu jednou za čas stojí. Rakousko není vlastně zas tak daleko a i to bydlení se dá najít lowcost, když člověk hledá trochu s předstihem.

My už tak pomalu plánujeme další sezónu a Dori si vzal do hlavy, že ta bude už rozhodně ve znamení snowboardu, tak mě to příští rok patrně čeká zase celé nanovo. :D

.
.
.
.

 

Ferikova

Lucie Feriková, @luciferikova

"Jsem fialová samozvaná víla, sauna a skincare junkie, která pečuje o #panMourinek,
miluje svýho učitele ze střední a má vždycky hrozný štěstí."