Jak s klidem a trpělivostí naučit dítě spát samo ve svém pokoji?

✎ 6 min čtení

Naučit dítě spát ve vlastní postýlce nebo vlastním pokoji je jedním z velkých milníků rodičovství. Někdy to jde samo, jindy je to zkouška trpělivosti pro celou rodinu. Klíčem k úspěchu není dril, ale pocit bezpečí a správné načasování. Zde je podrobný návod, jak tímto procesem projít krok za krokem.

dítě spí samo I

Neprošvihněte (ani neuspěchejte) správný okamžik

Většina odborníků se shoduje, že ideální věk pro přechod do vlastní velké postele je kolem 2–3 let. V tomto věku už dítě dokáže lépe pochopit pravidla, ale zároveň začíná toužit po určité autonomii.

Sledujte signály: Pokud se dítě v postýlce už nudí, snaží se přelézat bočnice (což začíná být nebezpečné) nebo projevuje zájem o „velkou postel“, je čas.
Pravidlo stability: Přechod nikdy neplánujte v době velkých změn. Stěhování, narození sourozence nebo nástup do školky jsou pro dětskou psychiku náročné samy o sítě. Přidat k tomu změnu místa na spaní by mohlo vyvolat zbytečný regres a stres.

Rozhodujte společně

Děti milují pocit, že o něčem rozhodují. Když jim novou postel prostě „naservírujete“, mohou ji vnímat jako hrozbu. Když si ji ale vytvoří, budou se na ni těšit.

Nákupní výlet: Vezměte prcka s sebou (nebo mu dejte vybrat na e-shopu) a nechte ho zvolit si povlečení s oblíbeným hrdinou nebo barvou.
Strážci spánku: Nechte dítě, ať si samo vybere plyšáka, který s ním bude v nové posteli „hlídat“.

Rutina jako kotva bezpečí

Večerní rituál je pro dítě mapou, která mu říká, co bude následovat. Čím předvídatelnější večer bude, tím méně úzkosti dítě pocítí, až za vámi zapadnou dveře.

Zklidnění: Koupel, pyžamo, pohádka a pohlazení by měly následovat v přesném pořadí.
Metoda postupné vzdálenosti: Prvních pár nocí u postýlky klidně zůstaňte déle. Můžete si sednout na zem vedle postele a držet dítě za ruku. Každý další večer se s židlí posouvejte blíž ke dveřím, až nakonec zvládne usnout jen s vědomím, že jste „vedle“.

Trpělivost je vaše superschopnost

Buďme upřímní: pravděpodobně se to nepovede napoprvé. Dítě bude vylézat, bude mít žízeň, bude se mu stýskat.

Nereagujte hněvem: Pokud dítě přijde v noci do vaší ložnice, klidně, ale důsledně ho odveďte zpět. Bez velkého mluvení, bez rozsvěcování. Jen ho uložte, dejte pusu a odejděte. Pokud na výlety z postele budete reagovat podrážděně, dítě získá pozornost (byť negativní) a bude to opakovat.
Klidná síla: Vaše rozvaha dává dítěti signál, že se nic neděje a vlastní postel je bezpečné místo.

Síla pozitivní motivace

Ráno dělá den! Pokud dítě zvládne noc (nebo aspoň její část) ve své posteli, nešetřete chválou.

Oslava úspěchu: „Ty jsi to zvládl jako velký kluk/velká holka, jsem na tebe pyšná!“
Motivační tabulka: Pro starší děti skvěle fungují nálepky za každou noc strávenou v postýlce. Po určitém počtu může následovat malá odměna.

Každé dítě je unikát a každé má své tempo. Někdo to zvládne za tři dny, někdo za měsíc. Důležité je, abyste se u toho cítili dobře vy i vaše ratolest. Jak jste to zvládli u vás doma?

Předchozí článek Další článek