Mamablog Lucky Ferikové: Jak jsem tvořila pokojík pro svého syna Doriho?

 

Spousta dětí má svůj vlastní pokojíček ještě před tím, než se vůbec narodí. Musím popravdě říct, že mě to tehdy vlastně vůbec nenapadlo. Věděla jsem, že Doriánek bude spát s námi a hrát si občas může v pokoji starších sourozenců. Nakonec si samozřejmě všichni nejvíc hrají v obýváku, ale to je zase jiná pohádka a věřím, že ji všichni znáte.

Vyrábíme klučičí pokojík pro tříletého školkáče

Dlouho jsme tak vlastně vůbec neměli potřebu jeho pokojíček řešit, i když jsme věděli, že ho patrně k sourozencům nedáme. Mají mezi sebou podstatný věkový rozdíl, s čímž se pojí i celkem odlišný biorytmus – už nechodí spát po obědě a večer taky chodí trochu později než Dori. V tu chvíli by v pokojíčku být nemohli. Anebo naopak dělají úkoly, když se Dori vrátí ze školky a chce si hrát. Proto jsme se rozhodli, že nejpraktičtější bude, když bude teď v pokojíčku sám.

Dokonce ještě předloni, když jsme se stěhovali do nového bytu, jsme Dorimu pokoj nezařídili a ještě ve 2 letech tak měl postýlku s námi v ložnici. Do té nám z haly vede jeden průchozí pokoj, ze kterého jsme udělali šatnu a předběžně se dohodli, že jednoho dne bude ze šatny Doriho pokojík. Varianta průchozího pokoje sice není úplně ideální, ale třeba se do doby, kdy si začne na noc vodit holky, uvolní ještě jiný pokoj. :)

Vytvořte v dětském pokojíku atmosféru pomocí tapet

Díky tomu, že jsem měla na přemýšlení o pokojíčku docela dost času, jsem věděla, že bych do něj chtěla nějaké barevné tapety. Já teda celkově úplně nevyznávám čisté minimalistické uspořádání a skandinávský design, a i zbytek bytu vedu spíš v eklektickém stylu.  V něm se právě pokojíček bez tapet skoro neobejde. Nakonec jsem vybrala takové, které se líbí mně, nejsou úplně infantilní, ale zároveň jsou vhodné i do dětského pokoje.

Koupit je a nalepit nebylo úplně nejlevnější, a tak by bylo fajn, kdyby ho třeba za tři roky neštvaly a nestyděl se za ně. Byla jsem pak vlastně překvapená, jakou měl z tapety radost, i když si ji nemohl vybrat podle sebe. Tapeta teď předurčuje ráz pokojíčku – bude to jednoduše džungle. Přesto si ale myslím, že i kdybychom třeba koberec nebo povlečení vybrali s úplně jiným motivem, bít se to nemusí. Naopak vhodné kombinace různých vzorů právě utváří ten opravdový eklektický interiér. Samozřejmě ale nelze kombinovat cokoli s čímkoli.

Dětskou postel vyberte hlavně prakticky

Co se týče postýlky, moc se mi líbily i barevné kovové industriální postele, ale když jsem se na ně podívala víc z mateřského úhlu pohledu, musela jsem je nakonec zavrhnout. Nejen, že malému dítěti taková postel pravděpodobně designově stejně „nic neřekne“, ale pro tak malého chlapečka jako je Dori, by to opravdu byla nepraktická volba. Většinou bývají na vysokých nožkách, což znamená, že dítěti se do postýlky nejen hůř dostává, ale taky existuje riziko, že z postele spadne – postýlky navíc obvykle nemají bočnice. O útulnosti asi u takové postele taky nemůže být moc řeč. 

Když jsme u té útulnosti, my jsme si do naší ložnice vybrali manželskou postel Baldee. Já jsem nebesa chtěla především proto, že se mi moc líbily fotky interiérů, kde byly na rámech zavěšeny pokojovky. Nakonec mě popravdě velmi překvapilo, jak se v ní mimo to cítím i hrozně útulně. V bezpečí, jako „v domečku“. Proto jsem se nakonec rozhodla, že domečková postýlka bude i pro Doriho dobrou volbou a určitě z ní bude mít i radost.

Pravdou je, že vybrat typ postýlky a barvu nebylo pro mě úplně nejjednodušší, a nakonec jsem se na tom před objednáním na pár týdnu dost zasekla. Zvažovala jsem totiž, že bych vybrala postýlku s tyrkysovým lakem, ale barva by s tapetou vůbec nevynikla. Nakonec jsem se i já, milovník barev, rozhodla pro transparentní voskovou lazuru – tu mimochodem vřele doporučuju všem těm, kdo si vyberou přírodní vzhled dřeva. Máme ji i v ložnici a na posteli díky ní není ani šmouha. Trochu se obávám, že neošetřené dřevo by časem mohlo hlavně od ručiček a nožiček chytit na exponovaných místech jiný nádech.

1/ Bezpečná dětská postel

Protože v době, kdy jsem postýlku vybírala, začali v Benlemi vyrábět i domečkové regály, rozhodla jsem se nakonec pro postýlku Lucky. Ta se tvarově nejvíc podobá novým regálům, a tak spolu pěkně ladí. Vybrali jsme si k ní pevnou zábranu – ta se dá přidělat kamkoli, a přestože je přidělaná na pevno, dá se bez problémů časem z postýlky odstranit.

Postýlka má nízké nožky, aby si do ní menší děti mohly pohodlně vlézt samy. Chvilku jsem uvažovala, že bych k postýlce ještě dokoupila vyšší nožky, protože jsem se díky tomu, jak je nízká, při sklánění párkrát práskla do stříšky, ale samozřejmě jsem dospěla k závěru, že by měla být co nejpohodlnější a nejpraktičtější hlavně pro Dorinka a časem si zvykla, že se zkrátka musím ohnout trochu víc. Jakmile Doriánek povyroste, nožky se dají přidělat.

2/ Postel i místo na hraní najednou

Stříška se dá využít na spoustu různých způsobů. Dají se na ni (třeba jen na Vánoce) namotat veselá světýlka, v mžiku díky ní lze z postele vykouzlit bunkr, stan nebo třeba boudu – fantazii se tady fakt meze nekladou. U nás ale prostření příčka taky slouží občas jako opičí houpačka. No a nakonec přes ni ráno můžeme přehodit peřinu, aby se pořádně provětrala. Zábavnější a multifunkčnější kus nábytku byste u nás hledali jen těžko.

3/ Dostatečně velká dětská postel

Jediné, co mě na výběru postýlky mrzí, je to, že jsme nevzali ještě větší. Máme rozměr 90x190, na který jsem se z původního plánu vzít šířku 120cm nechala ukecat manželem, aby měl Dori v pokojíčku víc prostoru na hraní.  Zpětně toho trochu lituju, protože těch 30 čísel by nám z pokojíčku už fakt o moc víc neukouslo a postel by byla pohodlnější i pro dva – třeba když si večer čteme, kdybych chtěla spát s ním, když je nemocný, nebo kdyby měl časem přespávačku s kamarádem ze školky.

Navíc jsem měla mnohem víc uvažovat tak, že dětská postel zdaleka není jen místo na spaní, ale děti si v ní budou i hrát – a naopak nejspíš i častěji, než si hrají na zemi. Pokud navíc do postýlky dáváte dětem mantinel nebo hnízdo (Dori stále s velkým hnízdem rád spí), prostor pro dalšího nocležníka se zase zmenšuje. Čili za mě – postel větší, pokud vás opravdu zásadním způsobem nelimituje velikost pokojíčku. 

V dětském pokoji myslete na úložný prostor

Díky postýlce jsme pak měli jasno i ve výběru regálů na hračky. Vybrali jsme Shelly a Tally – dvě různé šířky i výšky, které tu pravidelnost stříšek zase trochu rozbijí. Do regálu se krásně vejdou úložné boxy, a děti se ke svým hračkám zase dostanou úplně snadno samy a taky je mohou snadno uklidit. Na vyšší poličku se hodí naopak věci, které by k dětským rukám spíš přijít neměly – třeba pokojovky, rámečky, difuzéry, čističky vzduchu a podobné doplňky pokojíčku.

Sáhněte po interiérových prolézačkách

Na hraní má Dori už teď v pokoji kromě klasických hraček velký Piklerův můstek s klouzačkou a musím říct, že zatím si na něm hraje fakt každý den a ve velkém předčil naše očekávání o jeho využitelnosti. Vybrala jsem s barevnými příčkami, abych pokoj zase trochu rozzářila a s tyrkysovou jsem se krásně trefila do palety barev, které máme na tapetě. Vřele doporučuji vzít ten větší. Malým dětem budete muset pomáhat i na tom malém a starším dětem pak mnohem dýl vydrží. U nás si na něm pravidelně hrají i osmiletá dvojčata. Naopak trochu míň si Dori zatím hraje s houpadlem Rockit, které taky dostal na Vánoce, a které mnohem víc než on využívají jeho starší sourozenci a popravdě, občas i my.

Ještě nám chybí dořešit skladování oblečení. V tuhle chvíli na to Dorinkovi stačí jedna naše starší komoda, ale protože mu to prostor umožňuje, chtěli bychom tam časem pořídit aspoň jednu trochu větší skříň. Zatím jsem dokoupila aspoň dva háčky ve tvaru slona, které chci v nejbližších dnech přivrtat ke zdi, aby si sám mohl pověsit třeba župánek nebo mikču. V plánu je i kusový koberec. V obýváku a ložnici máme vlněné berberské koberce a do tohoto prostoru by se jeden přesně takový taky hodil. 

A na konec kusový koberec

Po zkušenostech z obýváku si ale nechám zajít chuť a zkusím najít koberec, který je podobně měkoučký, ale nejlépe s umělým vláknem. Udržování vlněného koberce se totiž ukázalo být noční můrou, a to hlavně na exponovaných místech, jako je obývák. Koberec se musí pravidelně kartáčovat, jinak „líná“ a pouští chuchvalce, které se velmi rychle roznáší po celém bytě. Vylít něco na takový koberec je taky katastrofa, protože je nelze čistit klasickým tepovačem - při namočení (nedej bože teplejší kapalinou) koberec nenávratně zvlní a prakticky se zničí.

A to ani nemluvím o tom, že jakýkoli drobek, který do koberce zapadne, pravděpodobně nebude dobrovolně nikdy vydán ani tomu nejlepšímu vysavači. Vlna tady funguje na dost podobně jako suchý zip. Berberské vlněné koberce teď navzdory tomu vídám v dětských pokojích na Instagramu a Pinterestu opravdu velmi často. Pokud přemýšlíte, že si takovou (zdaleka ne levnou) ozdobu interiéru pořídíte, zvažte, jestli mu opravdu budete chtít věnovat tolik péče – obzvlášť v dětském pokoji, kde různých nehod může být více. V opačném případě budete totiž drahý koberec za pár let vyhazovat.

Mám radost, že u nás se pokojíček už vesele naplno využívá, přestože s ním mám vlastně ještě tolik plánů. To nejdůležitější už v něm přeci jen je – postýlka a hračky. Víc dítěti Doriánkova věku určitě k radosti netřeba.

Lucie Feriková, @luciferikova

"Jsem fialová samozvaná víla, sauna a skincare junkie, která pečuje o #panMourinek,
miluje svýho učitele ze střední a má vždycky hrozný štěstí."